Pucha
Pucha, kupovaná původně ve zverimexu jako činčilí kluk Jumpy, měla být
sice původně vánočním dárkem pro maminku mého bývalého přítele, ale nakonec
shodou různých okolností zůstala u mě a stala se nerozlučnou kamarádkou
Čičiny.
Pucha byla vždy trochu hubenější, ale byla to jinak velmi pěkná šedivá činčilka,
milá, krotká. Zhruba za rok po její koupi jsme zjistili, že má jednu čočku
zakalenou. Když jsme ji nechali vyšetřit, objevili jsme, že se zakaluje
i druhé oko. Skutečně asi za dva měsíce se celé zakalilo a Pucha oslepla.
Bylo velmi zajímavé, že i když viděla snad jen stíny a světlo, dokázala se
ve známém prostředí výborně orientovat, uměla i vyskočit na příčku od židle.
Slepotu jsme poznali, když jsme prostředí trochu pozměnili a ona v běhu vrazila
do předmětu, který nebyl na obvyklém místě. Po oslepnutí se změnilo i její
chování. Byla opatrnější, začala být ve vztahu k Čičině trochu nesnášenlivá,
už se bránila, když jsme ji brali na ruce (chtěla utéct), přestože nikdy nekousla
ani neprskala. Když jsme pak měli samečka, nenechala ho na sebe skočit,
ani když byla v říji. Pucha mi umřela někdy v létě roku 2000. Měla problém se zuby,
slintala, špatně žrala, a to jí bylo osudným.
Pucha v lednu 1997
